A když s manželem objížděli takto tematicky zaměřené výstavy, došlo jim, že výběr vystavovaných kousků v expozicích je spíše nahodilý a nikdo se nezaměřuje na to, aby pokryl celý historický vývoj. Tento úkol se tak ukázal být tou správnou cestou pro jejich muzeum, které letos načíná již pátou sezonu.
Zajímavostí z tohoto období je, že v roce 1850 vstoupil v Anglii v platnost zákon, který zakazoval pohyb čtyřkolových vozidel po chodnících, přešlo se tedy k výrobě tříkolového provedení dětských vozítek. Zákon platil více než dvacet let a v roce 1853 byl také vydán první královský patent na výrobu kočárků – ten je jedním ez 140 kusů takových patentů zde vystavených.
a měnil se celkový pohled na péči o jejich zdraví. Rodiče začali více dbát o pobyt dítěte na čerstvém vzduchu,a objevila se tedy vyšší potřeba jejich přemisťování, kterou řešili právě za pomoci kočárku. Výroba se také postupně zaměřovala na větší pohodlí dítěte
a začaly se vyrábět tzv. promenádní typy neboli princesky, které se vyznačovaly bohatým zdobením, záclonkami, korálky nebo malbami na košících. Na zdobnosti se ale nejvíce podepsalo období secese, a to nejen pokud šlo o barvy a design. Změnil se také materiál, ze kterého se vyráběly korbičky. Novinkou byl pedig (štípaný španělský rákos), který umožňoval zajímavější vzorování než původní proutí. Vysoká kovová kola s výplety nahradila původní dřevěná a běžně měla různou velikost na přední a zadní nápravě.
Vývoj dětských vozíčků neodrážel jen potřeby dětí a módní trendy, ale také technologický pokrok. To se projevovalo zejména ve zpracování rámů vozítek
a v použitých materiálech. Samozřejmostí už bylo také pérování a některé kousky
S rozvojem železnic a s tím spojenou vyšší potřebou přemísťování souvisel začátek výroby skládacích cestovních variant. V designu sice stále ještě dozníval vliv secese, ten však postupně ustupoval období skříňkových neboli anglických kočárků. Šlo o hluboké korbičky z překližky, lepenky nebo ze dřeva, jež se vyznačovaly minimalistickým vzhledem, technicky však byly mnohem dokonalejší než jejich předchůdci – došlo u nich k výraznému snížení podvozku a také ke zmenšení kol, která se začala vyrábět v diskové podobě se silným gumovým obutím. Boudičky z impregnovaného textilu se daly snadno složit a ladily s barvou košíků, které měly v tomto období obvykle černou barvu. Sběratelsky cenná jsou pak vozítka z konce třicátých a čtyřicátých let
Vedle kukaně se u nás velké oblibě těšila i další legenda – osmipérák. Šlo o kočárek vyrobený z impregnovaného textilu, později z omyvatelné koženky, se dvěma pružinami u každého kolečka. Nejprodávanější byla jeho bílá, červená a zelená varianta.
Najdete v něm ale ukázky všech popsaných typů včetně několika rarit, třeba sportovní kočárky určené k tažení zvířetem – psem nebo kozlem. Manželé Hendlovi vystavují exponáty v nálezovém zakonzervovaném stavu, přesně v té podobě, v jaké se jim je podařilo získat, nikdy nedělají úpravy, které by narušily dobovou autentičnost. Ojedinělost celé sbírky, která v současné době přesahuje evropský rámec, spočívá také v dokumentaci v podobě originálů královských patentů. Techničtěji orientovaní návštěvníci určitě ocení i možnost nahlédnout do vývoje těchto dokumentů,
např. u aut, ponorek, bicyklů a letadel.
Součástí expozice je i sbírka pokojíčků, obchůdků, koloběžek, houpacích koníků, kolíbek, sáněk, atd.
Slovy Romany Hendlové:
Naše téměř 25tiletá sbírka kočárků vznikla jako doplněk k panenkám, které jsem od počátku sbírala. Protože pěkných a zajímavých kočárků bylo stále víc a víc a v manželovi jsem našla oporu a odbornou pomoc při jejich restaurování, začala se naše sbírka rozrůstat.
Naše společná práce vyústila ve snahu, abychom vytvořili z naší rozvíjející se sbírky postupnou řadu vývoje kočárků ve světě. Fascinoval nás vznik a vývoj prvních kočárků, které si mohla dovolit pouze bohatá šlechta a to v podobě zmenšenin svých honosných kočárů. Tyto první kočárky byly tahány lidmi za jednoduchou oj, posléze byly zapřahány za většími psy nebo kozami.
V chudších rodinách se výroba kočárků odvíjela od upravování různých kárek a trakařů a tvar korbiček se prakticky až do roku 1840 nezměnil. Zůstával hranatý a na tahání za oj. Jeden takový kočárek máme ve sbírce, je z roku 1838. Na tuto řadu navazuje celá další řada kočárků a to díky rozmachu průmyslové výroby. Sériová výroba kočárků začala v Anglii kolem roku 1840. V Čechách se začaly továrně vyrábět od roku 1860 a podobně tomu bylo po celém světě. Ze čtyřkolových se vyvinuly různé typy a varianty jako například dvoukolové, tříkolové a šestikolové. Zároveň se vyvíjelo provedení kol kočárků od loukoťových kovaných, až po kola s gumovými obručemi, kterým byl udělen patent na výrobu v Anglii (patent máme ve své sbírce patentů) okolo roku 1872. První patent na výrobu tříkolových kočárků byl udělen v Anglii roku 1853. Vznik těchto tříkolových kočárků byl ovlivněn přechodem z invalidních tříkolových vozíků a výroba těchto tříkolových a dvoukolových kočárků byla ovlivněna v Anglii zákazem pohybu čtyřkolových vozidel pro přepravu osob po chodnících, a to do roku 1875.
Podařilo se nám získat kočárky z mnoha zemí jako například Francie, Polsko, Belgie, Anglie, Dánsko, Švédsko a USA, kde vznik kočárků ovlivnily dodávky zboží na lodích, které nebylo připoutané provazy, ale ohebným proutím, které mělo další využití a tak došlo k tomu, že se z tohoto proutí začaly plést kolébky, postýlky a tím začala výroba proutěných kočárků. Kočárek v tomto provedení s dřevěnými koly od firmy Thayer & Co., která měla kolem roku 1886 v nabídce kolem 200 typů kočárků. Jeden z nich máme v naší sbírce. Je to Rolls-Royce mezi kočárky. Kočárek jsme získali od rodiny, která jej vlastnila a máme ho i s dobovým fotem jejich předka z r. 1878.
V Čechách byla výroba kočárků ovlivněna například na Mělnicku množstvím úrody vrbového proutí a možností kovářské výroby. Zcela náhodně se nám podařilo před deseti lety získat patent na výrobu kočárků, což vedlo mého muže k tomu, že začal sbírat patentní listiny, nyní vlastníme více než 1000 patentních listin, z toho je 140 patentů kočárků, viz PATENTY.
Naše sbírka kočárků zahrnuje rozpětí let cca 1760 – 1970 a přesahuje již 200 kusů. Na dvou velkých podlažích jsou k vidění i různé doplňky jako starožitné koloběžky, trojkolky, kolíbky, sáňky, hračky, dobové strojení a několik pokojíčků pro panenky.
„Vždy bylo naším přáním vystavit vše jako celek. Kočárky jsou v nálezovém stavu, zakonzervované s minimálními úpravami tak, abychom zachovali vypovídací schopnost té doby.“